Cesta k růstovému myšlení
Adam byl úspěšný grafik, ale čím dál častěji se cítil uvízlý na místě. Přestože měl talent a zkušenosti, často si říkal: „Na to nemám. Nejsem dost dobrý. Co když selžu?“ Tento fixní mindset ho brzdil a způsoboval, že se vyhýbal novým výzvám.
Jednoho dne se rozhodl vyhledat kouče. Ten mu během prvního sezení položil jednoduchou otázku: „Co by se stalo, kdybyste začal věřit, že vaše schopnosti nejsou pevně dané, ale mohou růst?“
Adam se nad tím zamyslel. Dosud věřil, že talent je něco, s čím se člověk narodí. Kouč ho však postupně vedl k tomu, aby začal vidět výzvy jako příležitosti k růstu. Místo toho, aby se bál neúspěchu, začal se na něj dívat jako na zpětnou vazbu.
Postupně si osvojil nový přístup: když se mu něco nepovedlo, nebral to jako důkaz vlastní neschopnosti, ale jako lekci, kterou může využít k dalšímu zlepšení. Začal se učit nové techniky, experimentoval s neznámými styly a přijal první velký projekt mimo svou komfortní zónu.
Nešlo to hned – několikrát se cítil frustrovaný, ale kouč mu pomohl pochopit, že i nezdar je součástí cesty. Připomněl mu slova Thomase Edisona: „Nezklamal jsem. Jen jsem našel tisíc způsobů, které nefungují.“
Po několika měsících Adam zjistil, že se nejen posunul profesně, ale také získal větší sebevědomí. Už se nebál nových výzev, protože věděl, že růst je nekonečný proces.
Díky koučovi si osvojil růstové myšlení – a právě to mu otevřelo dveře k novým možnostem.